Vyhledat


Chci posílat nové články, informace o kurzech, přednáškách a novinkách

Jak si mě Oliwer vybral aneb Vědomý tanec s koňmi jako vaše zrcadlo


Dnes 12.3.2016 jsou tomu přesně 4 roky, kdy jsem si pořídila Oliwerka, a tak mě to inspirovalo k tomu napsat náš příběh, jak si mě Oliwerek vybral a naší společnou cestu.


Už jako malá jsem chtěla jezdit na koních, koně mě nějakým způsobem fascinovali a přitahovali. 

Znáte to, vždy když jsem někde viděla koně tak jsem ho chtěla pomazlit, oňufat, a tak....

Pořád jsme ale ježdění odkládala, buď z nedostatku času či z nedostatku peněz, až jednoho dne, když jsem neměla moc ani jedno jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Teď a nebo nikdy!!!! Řekla jsme si a tak jsme se rozhodla a začala jsem se učit. 

Chodila jsme kdykoliv jsem jen měla příležitost, cca 2x týdně na 2 hodiny, přítomnost koní jsem milovala, ale nejen na nich jezdit, ale i práci kolem nich, kydání, hřebelcování, čištění kopyt, prostě všechno. Jediné co mi k srdci nepřirostlo bylo způsob zacházení majitelky, když kůň nechtěl dělat co se mu řeklo. Například když můj kůň, nechtěl dělat co se mu řeklo, chtěla abych ho ztřískala bičem, když jsme to neudělala, musela jsem slézt, vlezla na něj sama a bylo rodeo. Při tom pohledu mě bolelo u srdce a řekla jsme si, to přece musí jít jinak. Kůň by se neměl pána bát, ale respektovat ho. A tak jsme majitelce za koně nabídla peníze, že ho od ní odkoupím, koně jsem si totiž oblíbila....nebudu raději povídat co se stalo dál, ale jednání neproběhlo úplně jak jsem čekala. 

Když se to dozvěděl můj známý řekl mi, že má kamarádku v Ostravě co prodává koně, ať se na něj jedu podívat. Nechtěla jsme jiného koně, ale nějak mě lákalo se jet podívat. Za to přeci nic nedám řekla jsem si. A navíc to bylo cestou do Krnova, kam jsem s bývalým přítelem Jirkou jezdila za jeho rodiči. 

A tak se stalo to, že jsem dorazila do Ostravy s tím, že koně kupovat nebudu, že se jedu jen podívat. Hanka prodávala jeho bratra, což byl krásný kůň cca 150 cm v kohoutku, což by mi vyhovovalo, ale když mi ho předvedla vypadal jako rozzuřený býk, ocas nahoru, z nozder funěl vzduch a nedokázal stát na místě, navíc to byl hřebec. Aááááá, ani náhodou, je nádherný, ale asi by mě dřív zabil, než bych si na něj sedla. Tak jsme s Hankou šli aspoň na oběd, povídali jsme si o životě a tak, nějakým způsobem sem se jí zalíbila, a tak mi řekla, že má ještě jednoho koně Oliwera, ale že ho chce prodat jen někomu do dobrých rukou, protože je velice citlivý a nechce, aby ho někdo zkazil nebo zničil, nebo zlomil jak někteří trenéři dělají. A že jsme jí sympatická. Tak se stalo, že jsem se šla podívat i na Oliwerka, když mi ho přivedla hned jsme se zamilovala, na první pohled. Tak nádherný zvíře jsem ještě neviděla, navíc se nesl ladně jako princ, přišel až ke mě, očichal mě a položil mi hlavu na rameno, pak mě celou olízl. A v tu chvíli jsme věděla, že je můj, že si mě vybral, jak už to jednou udělal můj čivava Waldísek před 10ti lety. 

Byl prosinec a já jsem koně, který není zvyklí venku celoročně nechtěla dát hned do takové zimy, a tak jsem poprosila Hanku, jestli by Oliwer mohl zůstat do března než se oteplí a já mezitím vše přichystám, a nakoupím a nastuduji. Něco už jsme studovala, když jsem začala jezdit, a tak jsem věděla, že Oliwerka chci mít venku a nechci ho kovat. Ale nic moc víc jsme o koních nevěděla. 

V březnu se ale ochladilo ještě víc, bála jsem se, že mi Oliwer umrzne, byl také dost vychrtlí, ale díky bohu se tak nestalo. Ze začátku jsem udělala samozřejmě spoustu chyb, začala jsme ho dokrmovat, aby přibral. Nechala jsem mu udělat odběry krve, abych zjistila co mu chybí, a připravila jsme mu jídlo na míru pro něj. Tenkrát mi ale nedocházelo, že krev je odrazem života, a že co je zapsáno v krvi, je náš pohled na život. Což mi začalo docházet až časem. 

Ať nepřeskakuji. Když jsme Oliwrka dostali na místo činu začal funět, vykopávat, utíkat a nechtěl ke mě vůbec jít. Vypadal přesně jak jeho bratr, když mi ho tenkrát Hanka ukazovala, a já se začala bát. Pane Bože, tohle nezvládnu, to je šílený, nedokážu to, na takového koně nemám. Oliwer má v kohoutku 178 cm, a je to na něm opravdu vidět. Byla jsem hotová, řekla jsme si, že ho prodám, že tohle snad nemůže být pravda. Prosila jsem Boha ať mi s tím pomůže a stalo se, Oliwer se při přejezdu zranil a měsíc musel být v boxe. Tenkrát jsem moc šťastná nebyla, ale teď to vidím jako dar. Dar sblížení. Jezdila jsme za ním každý den před prací a když jsem zrovna měla volno, tak jsem u něj byla i celý den. Každý den jezdil veterinář, a za ten měsíc mě to stálo opravdu dost peněz  i úsilí, ke konci jsem Oliwerka už ošetřovala sama. A tak jsme to začala dělat a obou nám to prospělo. Bylo to úžasné, začali jsme se sbližovat už jen tím, že jsme ho hodně hladila, kartáčovala a dělala s ním lehké cviky v boxe, při kterých se moc nemusel hýbat. Začal mi i zvedat nohy, což předtím nedělal ani náhodou. Začali jsme si více věřit, ale pořád to bylo těžké, protože Oliwer se bál i spadlého listu ze stromu, před vším utíkal, a pořád se lekal každého zvuku. 

Nechápala jsme proč, a pak mi něco došlo z fotek, když byl malý. Hanka ho měla od hříběte, a když jsem se podívala na fotky, tak u ní doma už byl, když mu bylo teprve měsíc, což je na odstavení opravdu hodně málo. Uvědomila jsme si, jak moc máme společného a pochopila jsem proč se bojí. 

Zaplatila jsme si různé trenéry, kteří nás učili jak práce ze země, tak i ze sedla. A mezi nimi musí rozhodně doporučit Míšu Kunovou a Radka Líbala, kteří mi toho dali opravdu hodně. 

Při práci s Oliwerkem jsem se naučila spoustu věcí a hlavně to, že Oliwer reaguje pokaždé jinak podle toho, kdo k němu přijde a s jakým postojem. Reaguje na řeč těla, na to jak k němu člověk přijde, záměr, co po něm chce, jestli je přítomný či ne, jakou má náladu a podobně.

Začala jsme si všímat, že když jsem se při práci s Oliwerkem soustředila na něco jiného než na něj, rychle mě vrátil zpět například tím, že se vylekal a podobně. Díky němu jsem přesně věděla jak na tom jsem, a jak jsem rozhozená či nikoliv a zda už to zasahuje do mého spokojeného žití. Hned poznal, když jsem byla jen v hlavě a měla jsme být v srdci a patřičně mě usměrňoval. Najednou on trénoval mě a ne já jeho. A to bylo ono, když mi toto došlo, uvědomila jsem si že léčí mou duši, a že by to samé mohl začít dělat i s jinými lidmi. 

Tréning stylu paty dolu, špičky ke koni mi nedělali dobře, přišel mi to opravdu divný způsob jízdy na koni a tak jsme se pomalu začala učit sama, jak koně ovládat, aniž bych si nevykloubila nohu, bylo to příjemné mně i Oliwkovi a zároveň poslouchal. A kupodivu jak snadné to pro mě bylo, několikrát jsme se dostala do stavu totálního propojení s Oliwerem, kdy jsem ho telepaticky ovládala bez pomocí noh či rukou. I když to tak úplně není pravda, protože tělo se jakoby samo nastavilo a mikropohybem se pohnulo tak, jaký jsem měla záměr a Oliwer na tento mikropohyb zareagoval přesně jak jsme chtěla, byla jsme z toho nadšená. 

A proto Vám toto všechno chci zprostředkovat skrze terapii Vědomý tanec s koňmi http://mistoznovuzrozeni.cz/index.php?sid=5



Krásný den všem s láskou 


Eva Eywa Zelínová

sdilet

Novinky & události

Centrum regenerace a znovuzrození

telefon: +420 725 817 969

e-mail: info@mistoznovuzrozeni.cz

otevírací doba: dle dohody

Poslat kopii zprávy

Nejsem robot: 5+7=